Kdo přispěje?:Dokud dýchám, doufám.
Kdo přispěje?
25. března 2016 v 14:11
kjl
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ústní podání (řeč, tradice, doslech) je nejstarší způsob rozšiřování zpráv a příběhů. Po zavedení písma v starověkých civilizacích byly informace zapisovány na hliněné destičky, ostraka, papyrus (Alexandrie, Byblos) nebo pergamenové svitky (Pergamon). V té době se objevují první knihovny (bibliotéky) pro jejich skladování (např. Alexandrijská knihovna).
Pergamenové svitky byly později postupně nahrazovány kodexem, což je svázaná kniha se stránkami a hřbetem, tedy forma většiny knih dodnes. Pro svitky byl nejčastěji používán papyrus, pro kodexy pergamen. Ten byl ve 14. století v Evropě nahrazen lacinějším papírem původem z Číny.
Před objevem knihtisku (v Číně) a zavedením tiskařského lisu byly všechny knihy psány ručně (rukopis). To je také činilo drahými a vzácnými. V raném středověku si knihy mohla dovolit jen církev, univerzity a bohatí a
23. března 2016 v 16:31
kj
Kniha
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: kniha jako jeden z předžaludků přežvýkavců.
Malý encyklopedický slovník A-Ž
Kniha je sešitý nebo slepený svazek listů nebo skládaný arch papíru, kartonu, pergamenu nebo jiného materiálu, popsaný, potištěný nebo prázdný s vazbou a opatřený přebalem.
Kniha je též literární práce nebo hlavní oddíl této práce. Kniha publikovaná v elektronické formě se nazývá elektronická kniha (e-kniha) nebo e-book.
Knihovní a informační věda definuje knihu jako monografii pro její rozlišení od periodických publikací jako jsou časopisy nebo noviny.
Osoba se zaujetím pro knihy je označována jako bibliofil nebo knihomil. Člověk s chorobnou touhou psát knihy je označován jako grafoman, s nutkáním vydat vlastní knihu typoman.[1]
Iluminace čtenáře ze středověkého kodexu
Obsah [skrýt]
1 Historie
2 Popis knihy
3 Typy knih podle vazby 3.1 Základní dělení 3.1.1 Měkké vazby
3.1.2 Polotuhé vazby
3.1.3 Tuhé vazby
3.2 Zdobení vazby
4 Související články
25. března 2016 v 14:11
kjl
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ústní podání (řeč, tradice, doslech) je nejstarší způsob rozšiřování zpráv a příběhů. Po zavedení písma v starověkých civilizacích byly informace zapisovány na hliněné destičky, ostraka, papyrus (Alexandrie, Byblos) nebo pergamenové svitky (Pergamon). V té době se objevují první knihovny (bibliotéky) pro jejich skladování (např. Alexandrijská knihovna).
Pergamenové svitky byly později postupně nahrazovány kodexem, což je svázaná kniha se stránkami a hřbetem, tedy forma většiny knih dodnes. Pro svitky byl nejčastěji používán papyrus, pro kodexy pergamen. Ten byl ve 14. století v Evropě nahrazen lacinějším papírem původem z Číny.
Před objevem knihtisku (v Číně) a zavedením tiskařského lisu byly všechny knihy psány ručně (rukopis). To je také činilo drahými a vzácnými. V raném středověku si knihy mohla dovolit jen církev, univerzity a bohatí a
23. března 2016 v 16:31
kj
Kniha
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: kniha jako jeden z předžaludků přežvýkavců.
Malý encyklopedický slovník A-Ž
Kniha je sešitý nebo slepený svazek listů nebo skládaný arch papíru, kartonu, pergamenu nebo jiného materiálu, popsaný, potištěný nebo prázdný s vazbou a opatřený přebalem.
Kniha je též literární práce nebo hlavní oddíl této práce. Kniha publikovaná v elektronické formě se nazývá elektronická kniha (e-kniha) nebo e-book.
Knihovní a informační věda definuje knihu jako monografii pro její rozlišení od periodických publikací jako jsou časopisy nebo noviny.
Osoba se zaujetím pro knihy je označována jako bibliofil nebo knihomil. Člověk s chorobnou touhou psát knihy je označován jako grafoman, s nutkáním vydat vlastní knihu typoman.[1]
Iluminace čtenáře ze středověkého kodexu
Obsah [skrýt]
1 Historie
2 Popis knihy
3 Typy knih podle vazby 3.1 Základní dělení 3.1.1 Měkké vazby
3.1.2 Polotuhé vazby
3.1.3 Tuhé vazby
3.2 Zdobení vazby
4 Související články
25. března 2016 v 14:11
kjl
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ústní podání (řeč, tradice, doslech) je nejstarší způsob rozšiřování zpráv a příběhů. Po zavedení písma v starověkých civilizacích byly informace zapisovány na hliněné destičky, ostraka, papyrus (Alexandrie, Byblos) nebo pergamenové svitky (Pergamon). V té době se objevují první knihovny (bibliotéky) pro jejich skladování (např. Alexandrijská knihovna).
Pergamenové svitky byly později postupně nahrazovány kodexem, což je svázaná kniha se stránkami a hřbetem, tedy forma většiny knih dodnes. Pro svitky byl nejčastěji používán papyrus, pro kodexy pergamen. Ten byl ve 14. století v Evropě nahrazen lacinějším papírem původem z Číny.
Před objevem knihtisku (v Číně) a zavedením tiskařského lisu byly všechny knihy psány ručně (rukopis). To je také činilo drahými a vzácnými. V raném středověku si knihy mohla dovolit jen církev, univerzity a bohatí a
23. března 2016 v 16:31
kj
Kniha
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: kniha jako jeden z předžaludků přežvýkavců.
Malý encyklopedický slovník A-Ž
Kniha je sešitý nebo slepený svazek listů nebo skládaný arch papíru, kartonu, pergamenu nebo jiného materiálu, popsaný, potištěný nebo prázdný s vazbou a opatřený přebalem.
Kniha je též literární práce nebo hlavní oddíl této práce. Kniha publikovaná v elektronické formě se nazývá elektronická kniha (e-kniha) nebo e-book.
Knihovní a informační věda definuje knihu jako monografii pro její rozlišení od periodických publikací jako jsou časopisy nebo noviny.
Osoba se zaujetím pro knihy je označována jako bibliofil nebo knihomil. Člověk s chorobnou touhou psát knihy je označován jako grafoman, s nutkáním vydat vlastní knihu typoman.[1]
Iluminace čtenáře ze středověkého kodexu
Obsah [skrýt]
1 Historie
2 Popis knihy
3 Typy knih podle vazby 3.1 Základní dělení 3.1.1 Měkké vazby
3.1.2 Polotuhé vazby
3.1.3 Tuhé vazby
3.2 Zdobení vazby
4 Související články
25. března 2016 v 11:04
Mon cherie
Nema žádné fórum,taky mě to zarazilo v nějakém příspěvku dole.spamujoi to tady aby se člověku nechtělo číst,hledat info o nich
25. března 2016 v 11:02
Rebeka
Ja mSlim kuknout na escortdanemark.com,jak tam vyjedou holky na většině portálu bývá kontakt kde reklamu udělat.tel nebo mail
25. března 2016 v 11:00
Rebeca
Ahoj, vím že tady už nikdo z dobré vůle nic neříká, ale zkusím to, někdo kdo by věděl hlavní reklamu na Dánsko? můj mail
sweet.rebeca1992@seznam.cz
25. března 2016 v 01:41
Miriam Victorie
mate nekdo s touto slecnou zkusenost ? nabizi praci ve Francii a AU ..dekuji
25. března 2016 v 01:40
pro Klara
Ahoj ...take bych mela zajem o kontakt dekuji ..muzes mi dat tvuj email ozvu se ti.. Tady totiz neco resit nema cenu ...dik Eve
24. března 2016 v 23:19
ja
21:29 muzu se te zeptat,ono ma Mon Cherie nejake forum? :)
24. března 2016 v 18:36
Babes
Ambiente rose:ouuu.jen to ne.
24. března 2016 v 12:26
12:12
Znojmo nebrat.nevydelas
24. března 2016 v 10:08
casanova
Potřebuješ rychle peníze nebo si žít na vysoké noze??? Hledáme právě tebe do zavedeného night clubu CASANOVA MIKULOV ležící u rakouských hranic na hlavní trase Brno - Vídeň. Hledáme pro naše české, ale i zahraniční zákazníky společnice. Nabízíme provize z drinků,striptízů, pokojů, finanční odměny atd..Zajišťujeme,proplatíme dopravu. Ubytování zajištěno zdarma na vlastním, plně vybaveném pokoji. Zaručujeme 100% výdělky.
24. března 2016 v 08:17
Švýcarsko
Ahoj holky nevíte jak to funguje v Bielu u Lídy ? Zatím jsem slyšela negativní recenze ,; ptám ještě tady
23. března 2016 v 23:56
Escort Praha
Pro nenáročné slečny z Prahy---> pouze escort, Praha, 4*~5* hotely, shanime mile, spolehlive slecny, mluvici anglicky.. Kazdy dalsi jazyk vyhodou:) hlavne prace je bez fotek, maximalni diskretnost. Piste na
lilisska@seznam.cz ---> budu se moc tesit
23. března 2016 v 21:29
20.59
Vsadím boty, že tady spamuje to zas.... Moncherie, aby holky chodily k ní na forum, které cenzuruje.Bohužel.....
23. března 2016 v 20:59
8:59
Proč spamujete.smutne
23. března 2016 v 19:34
NORSKO
nějaká operátorka na Norsko?
23. března 2016 v 16:31
kj
Kniha
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: kniha jako jeden z předžaludků přežvýkavců.
Malý encyklopedický slovník A-Ž
Kniha je sešitý nebo slepený svazek listů nebo skládaný arch papíru, kartonu, pergamenu nebo jiného materiálu, popsaný, potištěný nebo prázdný s vazbou a opatřený přebalem.
Kniha je též literární práce nebo hlavní oddíl této práce. Kniha publikovaná v elektronické formě se nazývá elektronická kniha (e-kniha) nebo e-book.
Knihovní a informační věda definuje knihu jako monografii pro její rozlišení od periodických publikací jako jsou časopisy nebo noviny.
Osoba se zaujetím pro knihy je označována jako bibliofil nebo knihomil. Člověk s chorobnou touhou psát knihy je označován jako grafoman, s nutkáním vydat vlastní knihu typoman.[1]
Iluminace čtenáře ze středověkého kodexu
Obsah [skrýt]
1 Historie
2 Popis knihy
3 Typy knih podle vazby 3.1 Základní dělení 3.1.1 Měkké vazby
3.1.2 Polotuhé vazby
3.1.3 Tuhé vazby
3.2 Zdobení vazby
4 Související články
5 Reference
6 Literatura
7 Externí odkazy
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ústní podání (řeč, tradice, doslech) je nejstarší způsob rozšiřování zpráv a příběhů. Po zavedení písma v starověkých civilizacích byly informace zapisovány na hliněné destičky, ostraka, papyrus (Alexandrie, Byblos) nebo pergamenové svitky (Pergamon). V té době se objevují první knihovny (bibliotéky) pro jejich skladování (např. Alexandrijská knihovna).
Pergamenové svitky byly později postupně nahrazovány kodexem, což je svázaná kniha se stránkami a hřbetem, tedy forma většiny knih dodnes. Pro svitky byl nejčastěji používán papyrus, pro kodexy pergamen. Ten byl ve 14. století v Evropě nahrazen lacinějším papírem původem z Číny.
Před objevem knihtisku (v Číně) a zavedením tiskařského lisu byly všechny knihy psány ručně (rukopis). To je také činilo drahými a vzácnými. V raném středověku si knihy mohla dovolit jen církev, univerzity a bohatí a
23. března 2016 v 16:31
kj
Kniha
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: kniha jako jeden z předžaludků přežvýkavců.
Malý encyklopedický slovník A-Ž
Kniha je sešitý nebo slepený svazek listů nebo skládaný arch papíru, kartonu, pergamenu nebo jiného materiálu, popsaný, potištěný nebo prázdný s vazbou a opatřený přebalem.
Kniha je též literární práce nebo hlavní oddíl této práce. Kniha publikovaná v elektronické formě se nazývá elektronická kniha (e-kniha) nebo e-book.
Knihovní a informační věda definuje knihu jako monografii pro její rozlišení od periodických publikací jako jsou časopisy nebo noviny.
Osoba se zaujetím pro knihy je označována jako bibliofil nebo knihomil. Člověk s chorobnou touhou psát knihy je označován jako grafoman, s nutkáním vydat vlastní knihu typoman.[1]
Iluminace čtenáře ze středověkého kodexu
Obsah [skrýt]
1 Historie
2 Popis knihy
3 Typy knih podle vazby 3.1 Základní dělení 3.1.1 Měkké vazby
3.1.2 Polotuhé vazby
3.1.3 Tuhé vazby
3.2 Zdobení vazby
4 Související články
5 Reference
6 Literatura
7 Externí odkazy
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ústní podání (řeč, tradice, doslech) je nejstarší způsob rozšiřování zpráv a příběhů. Po zavedení písma v starověkých civilizacích byly informace zapisovány na hliněné destičky, ostraka, papyrus (Alexandrie, Byblos) nebo pergamenové svitky (Pergamon). V té době se objevují první knihovny (bibliotéky) pro jejich skladování (např. Alexandrijská knihovna).
Pergamenové svitky byly později postupně nahrazovány kodexem, což je svázaná kniha se stránkami a hřbetem, tedy forma většiny knih dodnes. Pro svitky byl nejčastěji používán papyrus, pro kodexy pergamen. Ten byl ve 14. století v Evropě nahrazen lacinějším papírem původem z Číny.
Před objevem knihtisku (v Číně) a zavedením tiskařského lisu byly všechny knihy psány ručně (rukopis). To je také činilo drahými a vzácnými. V raném středověku si knihy mohla dovolit jen církev, univerzity a bohatí a
23. března 2016 v 16:31
kj
Kniha
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: kniha jako jeden z předžaludků přežvýkavců.
Malý encyklopedický slovník A-Ž
Kniha je sešitý nebo slepený svazek listů nebo skládaný arch papíru, kartonu, pergamenu nebo jiného materiálu, popsaný, potištěný nebo prázdný s vazbou a opatřený přebalem.
Kniha je též literární práce nebo hlavní oddíl této práce. Kniha publikovaná v elektronické formě se nazývá elektronická kniha (e-kniha) nebo e-book.
Knihovní a informační věda definuje knihu jako monografii pro její rozlišení od periodických publikací jako jsou časopisy nebo noviny.
Osoba se zaujetím pro knihy je označována jako bibliofil nebo knihomil. Člověk s chorobnou touhou psát knihy je označován jako grafoman, s nutkáním vydat vlastní knihu typoman.[1]
Iluminace čtenáře ze středověkého kodexu
Obsah [skrýt]
1 Historie
2 Popis knihy
3 Typy knih podle vazby 3.1 Základní dělení 3.1.1 Měkké vazby
3.1.2 Polotuhé vazby
3.1.3 Tuhé vazby
3.2 Zdobení vazby
4 Související články
5 Reference
6 Literatura
7 Externí odkazy
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ústní podání (řeč, tradice, doslech) je nejstarší způsob rozšiřování zpráv a příběhů. Po zavedení písma v starověkých civilizacích byly informace zapisovány na hliněné destičky, ostraka, papyrus (Alexandrie, Byblos) nebo pergamenové svitky (Pergamon). V té době se objevují první knihovny (bibliotéky) pro jejich skladování (např. Alexandrijská knihovna).
Pergamenové svitky byly později postupně nahrazovány kodexem, což je svázaná kniha se stránkami a hřbetem, tedy forma většiny knih dodnes. Pro svitky byl nejčastěji používán papyrus, pro kodexy pergamen. Ten byl ve 14. století v Evropě nahrazen lacinějším papírem původem z Číny.
Před objevem knihtisku (v Číně) a zavedením tiskařského lisu byly všechny knihy psány ručně (rukopis). To je také činilo drahými a vzácnými. V raném středověku si knihy mohla dovolit jen církev, univerzity a bohatí a