Kdo přispěje?:Dokud dýchám, doufám.

jeste dalsi spamy a zverejnujeme tvou ip adresu

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z