Kdo přispěje?:Dokud dýchám, doufám.

Suzuki Motor Corporation (スズキ株式会社, Suzuki kabušikigaiša) je japonský výrobce automobilů, motocyklů, lodních motorů a dalších se sídlem v Hamamacu. Firma byla založena 10. února 1909. Suzuki je 9. největším výrobcem automobilů, vyrobí více automobilů než BMW, Mazda a Subaru dohromady. V posledních 5 letech vede na domácím japonském trhu prodejnost malých aut, tzv. kei cars. V Indii spolupracuje s dceřinou značkou Maruti Suzuki. Některé evropské modely jsou vyráběny v Maďarsku.
Obsah [skrýt]
1 Automobily
1.1 současná produkce
1.2 starší modely
1.3 modely pro Japonsko
2 Motocykly
3 Související články
4 Externí odkazy
Automobily[editovat | editovat zdroj]
současná produkce[editovat | editovat zdroj]
Suzuki Kizashi (od 2011)
Suzuki Grand Vitara II (od 2005)
Suzuki Ignis (od 2003 do 2008)
Suzuki Jimny (od 1998)
Suzuki Splash (od 2008)
Suzuki Swift II (od 2004)
Suzuki SX4 (od 2006)
Suzuki XL7 (od 2001)
starší modely[editovat | editovat zdroj]
Suzuki Alto
Suzuki Baleno
Suzuki Grand Vitara
Suzuki Liana
Suzuki Samurai
Suzuki Swift
Suzuki Vitara
Suzuki Wagon R+
modely pro Japonsko[editovat | editovat zdroj]
Suzuki Cervo
Suzuki Landy
Suzuki MR Wagon
Suzuki Palette
Motocykly[editovat | editovat zdroj]
Suzuki Burgman
Suzuki DR 650
Suzuki DR 800 Big
Suzuki GS500
Suzuki GSF 650 Bandit
Suzuki GSF 1250 Bandit
Suzuki GSR 600
Suzuki GSR 750
Suzuki GSX 750 Inazuma
Suzuki GSX 1200 Inazuma
Suzuki GSX 1400
Suzuki GSX-R
Suzuki GSX-R 1300 Hayabusa
Suzuki Intruder
Suzuki LS 650 Savage
Suzuki VZ 800 Marauder
Suzuki RM
Suzuki SV 650
Suzuki Van Van 125
Suzuki DL650 V-Strom
Suzuki XF 650 Freewind
Související články[editovat | editovat zdroj]
Seznam značek automobilů
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Suzuki Česká republika
Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty

Suzuki Motor Corporation (スズキ株式会社, Suzuki kabušikigaiša) je japonský výrobce automobilů, motocyklů, lodních motorů a dalších se sídlem v Hamamacu. Firma byla založena 10. února 1909. Suzuki je 9. největším výrobcem automobilů, vyrobí více automobilů než BMW, Mazda a Subaru dohromady. V posledních 5 letech vede na domácím japonském trhu prodejnost malých aut, tzv. kei cars. V Indii spolupracuje s dceřinou značkou Maruti Suzuki. Některé evropské modely jsou vyráběny v Maďarsku.
Obsah [skrýt]
1 Automobily
1.1 současná produkce
1.2 starší modely
1.3 modely pro Japonsko
2 Motocykly
3 Související články
4 Externí odkazy
Automobily[editovat | editovat zdroj]
současná produkce[editovat | editovat zdroj]
Suzuki Kizashi (od 2011)
Suzuki Grand Vitara II (od 2005)
Suzuki Ignis (od 2003 do 2008)
Suzuki Jimny (od 1998)
Suzuki Splash (od 2008)
Suzuki Swift II (od 2004)
Suzuki SX4 (od 2006)
Suzuki XL7 (od 2001)
starší modely[editovat | editovat zdroj]
Suzuki Alto
Suzuki Baleno
Suzuki Grand Vitara
Suzuki Liana
Suzuki Samurai
Suzuki Swift
Suzuki Vitara
Suzuki Wagon R+
modely pro Japonsko[editovat | editovat zdroj]
Suzuki Cervo
Suzuki Landy
Suzuki MR Wagon
Suzuki Palette
Motocykly[editovat | editovat zdroj]
Suzuki Burgman
Suzuki DR 650
Suzuki DR 800 Big
Suzuki GS500
Suzuki GSF 650 Bandit
Suzuki GSF 1250 Bandit
Suzuki GSR 600
Suzuki GSR 750
Suzuki GSX 750 Inazuma
Suzuki GSX 1200 Inazuma
Suzuki GSX 1400
Suzuki GSX-R
Suzuki GSX-R 1300 Hayabusa
Suzuki Intruder
Suzuki LS 650 Savage
Suzuki VZ 800 Marauder
Suzuki RM
Suzuki SV 650
Suzuki Van Van 125
Suzuki DL650 V-Strom
Suzuki XF 650 Freewind
Související články[editovat | editovat zdroj]
Seznam značek automobilů
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Suzuki Česká republika
Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty

Schengenský prostor (hovorově Schengen) je označení pro území většiny evropských států (zemí Schengenské dohody, publicistickým slangem zemí Schengenu), na kterém mohou osoby překračovat hranice smluvních států na kterémkoliv místě, aniž by musely projít hraniční kontrolou.
Prostor se označuje podle vesnice Schengen v Lucembursku, u níž byla 14. června 1985 podepsána Schengenská dohoda a v níž byla 19. června 1990 podepsána prováděcí úmluva. Smluvními státy jsou převážně země Evropské unie, ale jsou mezi nimi i některé nečlenské země EU. Do schengenského prostoru spadají i některá ze zámořských území členských zemí.
Obsah [skrýt]
1 Historie
1.1 Historie vstupu států do schengenského prostoru
1.2 Členské státy a EU
2 Území
2.1 Zámořská a podobná území
2.2 Rozšíření v roce 2007
3 Principy schengenského prostoru
3.1 Úprava silničních přechodů
3.2 Přechod hranic mimo hraniční přechody
3.3 Přechod hranic a ochrana přírody
4 Odkazy
4.1 Reference
4.2 Externí odkazy
4.3 Související články
Historie[editovat | editovat zdroj]
Za předchůdce vlastní Schengenské dohody se považuje Saarbrückenská dohoda z roku 1984. Ta byla uzavřena mezi Německem a Francií na základě protestů řidičů kamionů proti nekonečným frontám na hraničních přechodech mezi oběma státy.[1] K nim se přidaly Belgie, Lucembursko a Nizozemsko, které již dříve vytvořily svoji celní a hospodářskou unii Benelux s omezenými kontrolami na vnitřních hranicích.
Těchto 5 států pak 14. června 1985 podepsalo smlouvu u vesnice Schengen v mezinárodních vodách řeky Mosely na lodi MS Princesse Marie-Astrid. Dohodly se na zrušení veškerých kontrol osob cestujících v rámci těchto zemí. Vesnice Schengen byla vybrána symbolicky proto, že bezprostředně u ní se stýkají hranice Německa, Francie a Lucemburska.
Kontroly na hranicích však nebyly zrušeny ihned. Vlastní Schengenská dohoda byla spíše deklarativní. Všech 5 uvedených zemí proto podepsalo v roce 1990 Schengenskou prováděcí úmluvu (opět ve vesnici Schenge

Schengenský prostor (hovorově Schengen) je označení pro území většiny evropských států (zemí Schengenské dohody, publicistickým slangem zemí Schengenu), na kterém mohou osoby překračovat hranice smluvních států na kterémkoliv místě, aniž by musely projít hraniční kontrolou.
Prostor se označuje podle vesnice Schengen v Lucembursku, u níž byla 14. června 1985 podepsána Schengenská dohoda a v níž byla 19. června 1990 podepsána prováděcí úmluva. Smluvními státy jsou převážně země Evropské unie, ale jsou mezi nimi i některé nečlenské země EU. Do schengenského prostoru spadají i některá ze zámořských území členských zemí.
Obsah [skrýt]
1 Historie
1.1 Historie vstupu států do schengenského prostoru
1.2 Členské státy a EU
2 Území
2.1 Zámořská a podobná území
2.2 Rozšíření v roce 2007
3 Principy schengenského prostoru
3.1 Úprava silničních přechodů
3.2 Přechod hranic mimo hraniční přechody
3.3 Přechod hranic a ochrana přírody
4 Odkazy
4.1 Reference
4.2 Externí odkazy
4.3 Související články
Historie[editovat | editovat zdroj]
Za předchůdce vlastní Schengenské dohody se považuje Saarbrückenská dohoda z roku 1984. Ta byla uzavřena mezi Německem a Francií na základě protestů řidičů kamionů proti nekonečným frontám na hraničních přechodech mezi oběma státy.[1] K nim se přidaly Belgie, Lucembursko a Nizozemsko, které již dříve vytvořily svoji celní a hospodářskou unii Benelux s omezenými kontrolami na vnitřních hranicích.
Těchto 5 států pak 14. června 1985 podepsalo smlouvu u vesnice Schengen v mezinárodních vodách řeky Mosely na lodi MS Princesse Marie-Astrid. Dohodly se na zrušení veškerých kontrol osob cestujících v rámci těchto zemí. Vesnice Schengen byla vybrána symbolicky proto, že bezprostředně u ní se stýkají hranice Německa, Francie a Lucemburska.
Kontroly na hranicích však nebyly zrušeny ihned. Vlastní Schengenská dohoda byla spíše deklarativní. Všech 5 uvedených zemí proto podepsalo v roce 1990 Schengenskou prováděcí úmluvu (opět ve vesnici Schenge

Česko, úředním názvem Česká republika, je stát ve střední Evropě.[8][pozn. 4] Jako formálně svrchovaný národní stát vznikla tehdejší Česká socialistická republika 1. ledna 1969 v rámci federalizace Československa, od 6. března 1990 nese stát název Česká republika, 1. ledna 1993 se v souvislosti se zánikem Československa stal subjektem mezinárodního práva a od téhož data je účinná ústava, podle které je Česká republika parlamentní, demokratický právní stát s liberálním státním režimem[12] a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí. Hlavou státu je prezident republiky, vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky. Česko je vyspělá země s tržním hospodářstvím, která dle ekonomických, sociálních a politických indikátorů, jako HDP na obyvatele, indexu lidského rozvoje, indexu svobody tisku, indexu svobody internetu od cenzury, patří k vysoce hodnoceným státům světa. Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy. Naopak velmi nízko se v porovnáních s jinými umísťuje v podílu obyvatel žijících pod prahem chudoby. Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími, a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč většinou obyvatel.[13] Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí. V indexu ekologické stopy je oproti jiným vyspělým zemím nižší ekologický dlužník.
Česko je členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance,[14] Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropské celní unie, Evropské unie,[15] součástí Schengenského prostoru, Evropského hospodářského prostoru, členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur.
Česko je vnitrozemský stát tvořený částí historických českých zemí, které byly po značnou část dějin součástí zemí

Česko, úředním názvem Česká republika, je stát ve střední Evropě.[8][pozn. 4] Jako formálně svrchovaný národní stát vznikla tehdejší Česká socialistická republika 1. ledna 1969 v rámci federalizace Československa, od 6. března 1990 nese stát název Česká republika, 1. ledna 1993 se v souvislosti se zánikem Československa stal subjektem mezinárodního práva a od téhož data je účinná ústava, podle které je Česká republika parlamentní, demokratický právní stát s liberálním státním režimem[12] a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí. Hlavou státu je prezident republiky, vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky. Česko je vyspělá země s tržním hospodářstvím, která dle ekonomických, sociálních a politických indikátorů, jako HDP na obyvatele, indexu lidského rozvoje, indexu svobody tisku, indexu svobody internetu od cenzury, patří k vysoce hodnoceným státům světa. Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy. Naopak velmi nízko se v porovnáních s jinými umísťuje v podílu obyvatel žijících pod prahem chudoby. Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími, a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč většinou obyvatel.[13] Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí. V indexu ekologické stopy je oproti jiným vyspělým zemím nižší ekologický dlužník.
Česko je členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance,[14] Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropské celní unie, Evropské unie,[15] součástí Schengenského prostoru, Evropského hospodářského prostoru, členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur.
Česko je vnitrozemský stát tvořený částí historických českých zemí, které byly po značnou část dějin součástí zemí

Česko, úředním názvem Česká republika, je stát ve střední Evropě.[8][pozn. 4] Jako formálně svrchovaný národní stát vznikla tehdejší Česká socialistická republika 1. ledna 1969 v rámci federalizace Československa, od 6. března 1990 nese stát název Česká republika, 1. ledna 1993 se v souvislosti se zánikem Československa stal subjektem mezinárodního práva a od téhož data je účinná ústava, podle které je Česká republika parlamentní, demokratický právní stát s liberálním státním režimem[12] a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí. Hlavou státu je prezident republiky, vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky. Česko je vyspělá země s tržním hospodářstvím, která dle ekonomických, sociálních a politických indikátorů, jako HDP na obyvatele, indexu lidského rozvoje, indexu svobody tisku, indexu svobody internetu od cenzury, patří k vysoce hodnoceným státům světa. Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy. Naopak velmi nízko se v porovnáních s jinými umísťuje v podílu obyvatel žijících pod prahem chudoby. Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími, a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč většinou obyvatel.[13] Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí. V indexu ekologické stopy je oproti jiným vyspělým zemím nižší ekologický dlužník.
Česko je členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance,[14] Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropské celní unie, Evropské unie,[15] součástí Schengenského prostoru, Evropského hospodářského prostoru, členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur.
Česko je vnitrozemský stát tvořený částí historických českých zemí, které byly po značnou část dějin součástí zemí

Česko, úředním názvem Česká republika, je stát ve střední Evropě.[8][pozn. 4] Jako formálně svrchovaný národní stát vznikla tehdejší Česká socialistická republika 1. ledna 1969 v rámci federalizace Československa, od 6. března 1990 nese stát název Česká republika, 1. ledna 1993 se v souvislosti se zánikem Československa stal subjektem mezinárodního práva a od téhož data je účinná ústava, podle které je Česká republika parlamentní, demokratický právní stát s liberálním státním režimem[12] a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí. Hlavou státu je prezident republiky, vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky. Česko je vyspělá země s tržním hospodářstvím, která dle ekonomických, sociálních a politických indikátorů, jako HDP na obyvatele, indexu lidského rozvoje, indexu svobody tisku, indexu svobody internetu od cenzury, patří k vysoce hodnoceným státům světa. Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy. Naopak velmi nízko se v porovnáních s jinými umísťuje v podílu obyvatel žijících pod prahem chudoby. Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími, a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč většinou obyvatel.[13] Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí. V indexu ekologické stopy je oproti jiným vyspělým zemím nižší ekologický dlužník.
Česko je členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance,[14] Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropské celní unie, Evropské unie,[15] součástí Schengenského prostoru, Evropského hospodářského prostoru, členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur.
Česko je vnitrozemský stát tvořený částí historických českých zemí, které byly po značnou část dějin součástí zemí

Historie[editovat | editovat zdroj]
Broumovský klášter s původně gotickým chrámem zasvěceným sv. Vojtěchu byl zbudován na místě původní tvrze v první polovině 14. století, počínaje rokem 1322.
Význam Broumova velmi vzrostl v době husitských válek. Vzhledem k tomu, že Břevnovský klášter byl roku 1420 vypálen husity, opat Mikuláš II. se s několika řeholními bratry uchýlil do bezpečí opevněného Broumova. S sebou přinesli řadu cenných předmětů, klenotnici a s knihovnou i největší rukopisnou knihu světa, tzv. Codex gigas, jenž se od roku 1648 nachází jako válečná kořist ve Švédsku.[2] Přesídlení opatů z Břevnova do Broumova mělo nesmírný význam pro kulturní a hospodářský rozvoj města i celého kraje.

Chodby kláštera
Roku 1559 vyhořelo proboštství i s městem. Koncem 16. století dochází v Broumově k úpadku řeholního života v důsledku sílícího reformního hnutí.
V období tzv. katolické reformace po roce 1620 ovšem následovala řada opatů nesmírného významu, např. Tomáš Sartorius nebo Otmar Zinke. Nastala tak doba velkolepé stavební činnosti. Již za opata Sartoria v leech 1663–1669 se začal klášterní kostel přestavovat pod vedením italského stavebního mistra Martina Allia z Löwenthalu z gotické do barokní podoby. Dokončil jej opat Zinke, který toto dílo svěřil významným barokním architektům Kryštofovi Dientzenhoferovi a jeho synovi Kiliánu Ignáci. Ti také v letech 1727–1733 přestavěli hlavní objekt kláštera do dnešní podoby (konvent a prelatura), mírně proměněný opravami po dvou požárech ve druhé polovině 18. století. V době působení těchto dvou opatů dosáhl řád benediktinů podnikatelskou činností a organizací plátenické produkce několika set domácích tkalců velmi dobrého hospodářského postavení, které mu umožnilo nákladnou výstavbu klášterních objektů včetně tzv. broumovské skupiny kostelů.
Kilián Ignác Dientzenhofer je také autorem návrhů výzdoby vnitřních prostor kláštera, realizovaných vynikajícími umělci pražského baroka - štukatérem Bernardem Spinettim

Habsburská monarchie či Rakouská monarchie, zkráceně Rakousko, popř. Podunajská monarchie jsou neoficiální názvy[1] historického soustátí, jemuž vládla rakouská větev habsburské dynastie a jejich následnická habsbursko-lotrinská dynastie v letech 1526-1804. Velká část habsburského soustátí oficiálně náležela ke Svaté říši římské.
Habsburská monarchie vznikla jako personální unie, když Ferdinand I. Habsburský, ovládající doposud jen habsburské dědičné země, roku 1526 získal českou a uherskou korunu. I přes dočasné neúspěchy se nakonec Habsburkům podařilo jednotlivé části monarchie integrovat a vytvořit centralizovanou správu. Konečně roku 1804 přijal František I. císařský titul a dosud bezejmenný stát se přeměnil na Rakouské císařství.
Obsah [skrýt]
1 Historie
1.1 Zrod monarchie (1526-1597)
1.1.1 Ferdinandova unie a vyprovokování Osmanské říše
1.1.2 Myšlenkový svět za prvních Habsburků
1.2 Krize monarchie (1597-1648)
1.2.1 Eskalace napětí
1.2.2 Vítězství „pietas Austriaca“
1.3 Konsolidace (1648-1700)
1.4 Španělské dědictví (1700-1740)
1.5 Marie Terezie (1740-1780)
1.6 Osvícenství (1780-1792)
1.7 Proměna v Rakouské císařství (1792–1804)
2 Odkazy
2.1 Reference
2.2 Související články
Historie[editovat | editovat zdroj]
Zrod monarchie (1526-1597)[editovat | editovat zdroj]
Ferdinandova unie a vyprovokování Osmanské říše[editovat | editovat zdroj]
Roku 1515 byly mezi Habsburky a Jagellonci uzavřeny vídeňské smlouvy, jejíž součástí bylo dojednání sňatku Ferdinanda Habsburského s Annou Jagellonskou, který proběhl roku 1521. Následujícího roku byly Ferdinandovi bruselskými smlouvami přiřčeny dědičné habsburské země (Dolní a Horní Rakousy, Štýrsko, Korutansko, Kraňsko a Tyrolsko), Alsasko a Württembersko.[2]
Když roku 1526 náhle zahynul Ludvík Jagellonský, snažil se Jarin IV. uplatnit dědické právo své manželky na Korunu českou a Uherské království. V Čechách byly Ferdinandovy dědické nároky odmítnuty, avšak byl přijat na základě volb

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Portrét Mozarta v době dětství. Již tehdy byl považován za velký hudební talent a objel se svými rodiči půlku Evropy.
Narodil se 27. ledna 1756 v Salzburgu jako nejmladší ze sedmi dětí Leopolda a Anny Marie Mozartových. Ze všech sedmi sourozenců se však dospělosti dožili jen Wolfgang a jeho o čtyři a půl roku starší sestra Maria Anna, přezdívaná Nannerl (za předčasné úmrtí Wolfgangových sourozenců mohly především tehdejší choroby a špatná hygiena).
Rodiče mu dali následující křestní jména: Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus.
Jméno Joannes Chrysostomus (= sv. Jan Zlatoústý), „chrysos“ je řecky „zlato“, „stoma“ jsou ústa;
jméno Wolfgangus (německy Wolfgang zdědil po dědovi z matčiny strany, který se jmenoval Wolfgang Nikolaus Pertl);
jméno Theophilus (německy Gottlieb) dostal při křtu po kmotrovi, který se jmenoval Johann Theophilius Pergmayr.
Theophilius/Theofilus, také Gottlieb či Amadeus jsou překlady téhož jména, které v češtině známe jako Bohumil. Není doloženo, že by Mozart sám kdy používal své nyní běžné druhé (v původním pořadí ovšem čtvrté) křestní jméno ve formě Amadeus. Původní jména Wolfgangus a Theophilus si sám upravil na Wolfgang Amadé a tak se i podepisoval. Během cest po Itálii se nazýval Wolfgango Amadeo. Jako Amadeus se sám označil jen v žertu ve třech dopisech.[2]
V dětství cestoval s celou rodinou na dlouhých hudebních turné po metropolích celé Evropy. Při tehdy tři roky trvajícím turné po západní Evropě navštívili severní Německo, Nizozemí, Paříž, dále Londýn, Haag a znovu Paříž, jižní Francii a Švýcarsko. Jeden koncert odehrál i v Bratislavě. V Anglii se seznámil s Johannem Christianem Bachem, který mu pomáhal dále se zdokonalovat ve hře na klavír, a poznal z blízka prostředí italské opery. Wolfgang (rodiče jej nazývali Wolferl, v překladu „vlček“) a jeho sestra Nannerl byli na turné představováni jako zázračné děti.

Mozartova sestra M

Albert Einstein (14. března 1879 Ulm, Německo – 18. dubna 1955 Princeton, New Jersey, USA) byl teoretický fyzik, jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob. Často je označován za největšího vědce 20. století, případně spolu s Newtonem za nejvýznamnějšího fyzika vůbec. Mezi jeho příspěvky fyzice patří speciální teorie relativity (1905), myšlenka kvantování elektromagnetického pole a vysvětlení fotoefektu (1905), vysvětlení Brownova pohybu (1905) a snad nejvíce obecná teorie relativity (1915), která doposud nejlépe popisuje vesmír ve velkých měřítkách.
Einstein se podílel i na statistické fyzice a kvantové statistice (Boseho-Einsteinovo rozdělení), diskusi o interpretaci kvantové mechaniky (diskuse s Bohrem, EPR paradox). S Leó Szilárdem vynalezli nový typ chladničky.
V roce 1921 byl Einstein oceněn Nobelovou cenou za fyziku za „vysvětlení fotoefektu a za zásluhy o teoretickou fyziku“. Velmi významné byly ovšem již jeho další tři práce z roku 1905, ale v prvé řadě Einsteinova obecná teorie relativity z roku 1915, v době udělení ceny ještě nedoceněná.
Poté, co zformuloval obecnou teorii relativity, se stal známým po celém světě, což je pro vědce nevídaný úspěch. V pozdějších letech jeho sláva zastínila ostatní vědce a Einstein se stal synonymem pro člověka s velmi vysokou inteligencí nebo zkrátka génia. Jeho tvář se stala jednou z nejznámějších na celém světě. V roce 1999 ho časopis Time vybral jako Osobnost století.[1] Jeho popularita často vedla k používání jeho jména v reklamách a obchodu a dokonce i k registraci obchodní známky Albert Einstein.
Na jeho počest byly po něm pojmenovány fotochemická jednotka einstein, chemický prvek einsteinium a planetka 2001 Einstein.
Obsah [skrýt]
1 Raná léta
1.1 Mládí a univerzita
1.2 Vědecká práce a doktorát
1.2.1 Brownův pohyb
1.2.2 Fotoelektrický jev
1.2.3 Speciální teorie relativity
1.2.4 Ekvivalence energie a hmotnosti
2 Zralá léta
2.1 Obecná relativita
2.2 Kodaňská interpretace
2.3 Boseho-Ein

jitkaasistentka@email.cz Bacha Nejezdit

Mnichov
Ted jsem se vratila z Moncherie v Mnichově.Dení výdělek 50-80eur.je to ztráta času!

Mnichov
Ted jsem se vratila z Moncherie v Mnichově.Dení výdělek 50-80eur.je to ztráta času!

Mnichov
Ted jsem se vratila z Moncherie v Mnichově.Dení výdělek 50-80eur.je to ztráta času!

Mnichov
Ted jsem se vratila z Moncherie v Mnichově.Dení výdělek 50-80eur.je to ztráta času!

Mnichov
Ted jsem se vratila z Moncherie v Mnichově.Dení výdělek 50-80eur.je to ztráta času!

Mnichov
Ted jsem se vratila z Moncherie v Mnichově.Dení výdělek 50-80eur.je to ztráta času!

Mnichov
Ted jsem se vratila z Moncherie v Mnichově.Dení výdělek 50-80eur.je to ztráta času!